Co je to autovrak

Stávající právní úprava poskytuje dvojí definici autovraku. Ta první má oporu v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Dle této úpravy je vrakem každé silniční vozidlo, které je trvale technicky nezpůsobilé k provozu a není opatřeno státní poznávací značkou (resp. RZ), nebo které je zjevně trvale technicky nezpůsobilé k provozu.

Druhá definice se opírá o příslušné ustanovení zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. Dle této právní normy se autovrakem rozumí každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo, které bylo určeno k provozu na pozemních komunikacích pro účel přepravy osob, zvířat a věcí a stalo se odpadem. Je třeba v této souvislosti upozornit na skutečnost, že autovrak je podle tohoto zákona nebezpečným odpadem, tudíž majitel může předat vozidlo určené k likvidaci pouze osobě oprávněné k ekologické likvidaci vraků, která potom vystaví majiteli doklad o převzetí autovraku. Odhlášení vozidla v důsledku jeho trvalého vyřazení z registru motorových vozidel je zcela osvobozeno od správních poplatků.

Kdo zajišťuje a odstraňuje vozidla (autovraky)

Vlastník vraku je povinen na výzvu vlastníka dálnice, silnice nebo místní  komunikace  odstranit  vrak  do dvou měsíců od doručení výzvy  k   odstranění.  Neučiní-li tak, odstraní a zlikviduje vrak vlastník této  pozemní komunikace na náklady vlastníka vraku.

 Nemůže-li vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace zjistit  vlastníka  vraku,  zveřejní  výzvu  k odstranění vraku způsobem v místě  obvyklým  a  po  marném  uplynutí  lhůty dvou měsíců ode dne zveřejnění  výzvy  odstraní  a  zlikviduje  vrak na své náklady. Zjistí-li vlastník  dálnice, silnice nebo místní komunikace vlastníka vraku dodatečně, může    vůči  němu  uplatnit  nárok  na náhradu nákladů vzniklých odstraněním a    likvidací vraku.